Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 29.4.
Robert
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Radostné psaní
Autor: kilgoretraut (Občasný) - publikováno 2.10.2007 (21:50:43)
Viděl jsem nejlepší generace oplodněné uměle, porozené uměle, zničené nemocí, zkumavky, inkubátory, řadově řádové sestry civí, přílipky na obrazovkách, filmy pro pamětníky, jen pro ten dnešní den stojí za to hnít, vzpomínky otravují přítomnost, starýho vola novejm kouskům nenaučíš, povídám povídám pohádku o sedmeru dělníků, hej hola, já ovčí babička dím, sestra šije montérky, z nejlepší látky látka, střih střih, šmik šmik, sedm modrých, mystická duše si potrpí na sedmero, mé tělo rozeskočené na sedm dělníků slova, jsou to totiž jen slova, má slova, pletu svetr, můj svetr, přepnou na jiný kanál, v místnostech s ovi, embryji, féty, s novorozeňaty, nemluvňaty, batolaty, ovi embrya féty plovou, jsou napadány spermatozoony, bují, přichycují se, novorozeňata ječí, ale přes skla není nic slyšet, řev je vidět, k nevíře, nemluvňata se učí mluvit, z mikrofonu se jim do kójí linou zvuky namlouvané jejich biologickými matkami před početím, slávas ty, Neposkvrněná, batolata se učí chodit, šoupy šoup, dokola, vězeňské plínky, pak vstávají a dělají opatrné první krůčky a sestry, které nejsou přílipky, se na ně dodívávají, a berou je do školek, těm se říkalo Noví lidé, Artificiálové, Artíci.
Kněz připravuje svátost, je jí živý kříž s černou svatozáří, září černou svatostí, černá svatou zářivostí, kříž i kněz, protože nákaza, jako když bílá skoná a jako černá se vrátí mezi živé, viz člověče, budiž obřadní nůž do masa vnořen a krev do kalichu vlita, zbožná sešlost oveček věrných, stádo a sepjaté ruce, růžence lepkavé potem, do dna pohár knězem vypit jest, sláva boží mezi námi, zazpívejme si žalm, bratři a sestry, pohleďme na avatára Ducha svatého a slyšme jeho hlas a zpívejme pospolu, lidé prostí, pokorní pod tíhou Stvořitele, pomněte na ty, kdož slávu Jeho vydržeti nemohli a ďáblovu pokušení tak podlehli, pomněte a modlete se, modleme se, andělský hlas božského záření pln, království boží k slavnému vítězství spěje, nový Vykupitel sestoupil sem mezi nás, smrtelné, nový boží syn, v balšámě vykoupaný, připraven pojmout naše hříchy, zemřít pro nás, být pochodní pro naše zbloudilé duše, nyní okusme Jeho tělo, napijme se Jeho krve a buďme šťastni, poněvadž počátek nového času nadešel, začněme nový letopočet Pána našeho, nový pořádek, a už první ovečky se pasou na dobrotě Těla a slasti Krve, budiž věřící zuby do masa vnořeny, aby pak rána krvácela, srostla a byla znovu otevřena a otevírána, On k nim napřahuje ruce a oni líbají a krmí se Spásou, krví budiž smyta vaše špína.
Městští zhýralci lži samé jen lži a pití a ženský lsti samé lsti a chlapi v upocených tílkách čpavost žluklá psi s prachem vrostlým do srsti žlutá srst klih sešrotováno na hák maso a jazyk řezníka díra olizuje od masa rád to rád vylizuje talíře od omáček krkovice zelenina ne vodka rum nerum nevodka samá voda samá voda hoří ožrala ne na kost promočený vínem do kalhot to hřeje slast potřebuju pít víc než si myslíš abych ty vole makový pole ďaha na solar slitka má kuráž Ježíš a jeho opatrnost chůze po provaze není provaz jako šňůra pupek potřísněný polévkou z prasečí krve a krup pivo mastné pysky cha chá miláček je milášek zabijačka to jsou mi věci člověčina čichám čichám ochutnal tlačenku hm libová mňam mňam libo vá člověčí ovárek to by bylo něco je libo li bo vá kr ko vič ka přijďte budem hodovat na praseti kůžička žebírka sádlíčko škvarky omastek vybrat chlebem ty kyprá hospodyňko podej korbele bude hej necukej se pomějem se s cecky Ježíš mezi pomejemi mezi svými.

To psaní přece už nemůžu vydržet, to psaní se nedá ukočírovat, je to zkrátka silný psaní, sprostý psaní, zas píšu a všechno vsedě, měl bych se ale trochu vyspat, ráno mě totiž čeká sprostý psaní, sprostý psaní, sprostý psaní, dopíšu to, a bude to zlá kniha, zadřená do nehtů, zamořená duchem, sežraná zvenčí, zauzlovaná, meandrující, děsná, jak burácející hrom, burárum, sežehnutá chvostem komety, zakopaná šest stop pod záhon, zpitá, totiž zepsaná pod obraz, žahající po plavcích, ožer, totiž opiš se plavče, je jedno s kým!

Když pil fernet, vždy si krknul, burárum, po každém frťanu upustil plyn, zazpíval, bylo to jak při milostném vyvrcholení, na ex a pak výkřik, nebo spíše výkrk blaha, pak něco málo času pauza a repete, vypité milenky odsouval po baru jako dělník v továrně ne na baru, ale u pásu, jakbysmet, sakumprásk namol, ne nadur, nýbrž smutně opilý láskou ke sklence, především smutek k lásce patří, pokud je nějaká, myslelo si Jeho podvědomí, a On nevinně přehlížel své pod a vědomí a pil, tělo čerstvě plnoleté, plnoopilé, plněji opilejší až do zpita, Prokletý sedí v rohu, přídí očí rozráží hladinu piva, pluje dál, po jezerech, mořích, oceánech času, vteřiny, minuty, hodiny, dny, týdny, měsíce, roky, dekády, staletí, milénia, burárum, konec a začátek času, od času, tane mu myšlenka, se odvíjí prostor, v hospodském hraje hudba a svíjí se taneční páry, hadi, Hrdina u baru, daleko, před nekonečnými milénii, staletími, dekádami, roky, měsíci, týdny, dny, hodinami, minutami, vteřinami, láska k ohnivé vodě, oba mají něco společného, On projektující svou lásku do alkoholu, ten druhý v rohu zas brázdící svým žalem oceány, moře, jezera prokletých mrtvol paní, žen, dívek, jejich vztah k vodě, tekutinám, děloze, krasovým jeskyním.
Jsem jako uhlazený, gelem dozadu sčesaný továrník, mladý pán, jehož opustila milá, ale to si jen myslí, popravdě, je obětí náhody a omylu, myslí si, že je odepsán, ale není, jak víte, a sám se hodlá upsat k smrti, uplakaný upsaný konec, dodáte možná, ale tak snadné to nebude, ani se neupíšu ďáblu, to už jsem udělal - původně jsem si myslel, že to byla halucinace, ale pak jsem prozřel, znáte ten stav mysli, když jste nad věcmi a vidíte, čníte, a přitom se fackujete, proč jste na to nepřišli už dřív, vždyť je to tak zřejmé?, nemohl jsem usnout, celou noc, nic, myšlenky netraktory, anokombajny, pořád jsem je viděl, i když jsem otevřel oči, byly všude, a ty lány, kličkující zajíci, výstřely, všechno, a to ráno, v časnou hodinu, jsem si jako správné ranní ptáče uvařil první čaj, a z té dál doskakující přeskakující páry se mi, dámy a pánové, zjevil, vzal na sebe podobu ptačí, zahnutou jak kynžál, oči jako nebozezy, přisunul ke mně ubrousek, smlouvu, podepsal jsem se prstem a čajem smíšeným se slinami, že prý jsem po posledním jednání chudokrevný, dohoda sjednána.
Ve dne je Hrdina člověk, ale běda, v noci se rodí znovu, ze své kůže, ze svých kostí, šlach, cév, svalů, za úplňku je vlkem, mezi lidmi stává se vlkem, pod plným svitem jedné luny věty, mezi vlky stává se člověkem, v potrhaných šatech, rodiče po nocích, že Syn náměsíčník, policie hledávala hledává hledá po ulicích, vždy se mihne huňatý ocas, zaběhlý, nic, pak v temnotě třesoucí se holá kůže v cárech, po proměně, ještě želízka v ohni úst, ale co dělá tak daleko od domova, máš hlad?, kde bydlíš?, krev po bradě, ačkoli žádné zranění.

Věřím, že v každé duši jsou dvě světla, přesněji jedno odrazem druhého, druhé odrazem prvního, jeden vesmír, jako jsou stálice a satelity nad námi, svítí nad námi, za atmosférou, tak i pod její rouškou, tak i v nás samých, to samé, jako když věříme, že hmota se skládá z molekul a ty pak z atomů a ty pak a tak dále, vesmíry ve vesmírech, vesmír ve vesmíru, dvě světla, zdroj a odraz, jádro a elektrony kolem, původ bytí a bytí samo, rodič a dítě, člověk a jeho odraz ve vodní ploše, nezčeřené, v zrcadle, nepokřiveném, dvě světla, obrazy, jeden hořící, druhý chladný, jedno neexistuje bez druhého, když zmizí tvář Slunce, zmizí i tvář Měsíce, když zmizí Měsíc, Slunce si najde jiné zrcadlo, jinou tvář, druhou, odvrácenou, vůle k životu, Matka bez dítěte porodí další dítě, dítě nemůže porodit svou Matku, dvě světla, když v nás někdo nebo něco zabije Slunce, budeme chtít umřít, nevrátit se, ale stejně, proti naší vůli se vracet, ale kde je třetí, kde je Otec?, je snad záštitou, pláštěm, klecí?, nedívej se mi přes rameno, když píšu, na to, co píšu, Chápane, je to neslušné, hned tě sem pustím, jen dopíšu tenhle odstavec, tak, smíš.

Já věděl že to takhle dopadne samé jdi do toho po hlavě snaž se vždyť synáček má talent vůli chuť být nej šikana na trénincích modřiny přitom kope jak ďas dělovka do sítě nebo do brankáře vyražený dech že vnitřní zranění že to jakživ neviděl ten jejich trenér že ať zkusí karate judo že ať mu nezabíjí kluky bylo to ale jen pár zlomených žeber a protržená síť nic zlého zkusíme to jinde ta síla v nohou se musí nějak je to dar od boha tak bože řekni co má dělat jednou ze vzteku kopl do zdi musel jsem ji opravit zazdít tu díru on ani naražený palec ani zlomená kůstka já nevím po kom ten kluk je taková věc že člověk v amnesii umí všechny jazyky světa a když se probere všechny kromě svého rodnýho zapomene nebo jak jeden vzal do rukou do běla rozpálenej drát držel ho a mával s ním jak s rybářským prutem pak žádný popáleniny co se to děje s člověkem kam ten svět spěje když se narodí děcko který dokáže dupat jak slon a kopat jak kobyla jednou mi vyprávěl jak cítí dýchat hvězdy a vzdálený planety hvězdy hvězdokupy mlhoviny nebo jak to řika že s nima někdy i mluví těsně než usne v takovym tom polospánku že prej to boží oko ve vesmíru je jeho kdyby to tak slyšela Mamka ta by ho zfackovala za rouhání do krve.


Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je tři + devět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter